Výlet do Krkonoš
Během červencových svátků jsme s přítelkyní vyrazili do Krkonoš, přesněji do jejich západní části (Harrachov – Horní Mísečky). Poznávat krásy hor jsme chtěli i z cyklistických sedel, ale pohled na naše stařičká kola prozrazoval, že Krkonoše nebudou jejich doména. Kola nedisponují ani odpruženou přední vidlicí, která je dnes již standardem. Chtěli jsme si výlet užít a proto jsem, stejně jako naši zákazníci, využil test-centrum v HARFASPORTu. Po dlouhém váhání jsem z nemalého seznamu vybral dva modely. Bílo-modré dámské kolo Scott Contessa Spark ve velikosti M z letošní kolekce 2011 a pro mě Scott Genius ve velikosti L z roku 2009.
Oba modely spadají do kategorie celo-odpružených kol s velikostí ráfků 26 palců. Oba mají hydraulické kotoučové brzdy, 27 převodů, dálkové ovládání tlumiče/ů na řídítkách. U Geniuse se touto páčkou ovládá zadní tlumič a má tři polohy (otevřeno, polo-otevřeno a zamčeno). Zadní tlumič je vzduchový a má samostatně nastavitelnou pozitivní i negativní komoru. Jednotlivé komory lze tedy nafoukat na potřebný tlak pro konkrétní váhu jezdce. Samozřejmostí je i možnost nastavení rychlosti odskoku ( Rychlost vrácení vidlice z tlumící polohy do počáteční pozice). Přední vzduchová vidlice se musí zavírat či otvírat ručně přímo na vidlici. Otočení kolečka (zámkem) není nijak krkolomné a proto absence dálkového ovládání není žádným hendikepem. Kromě toho u přední vidlice můžeme nastavit i výšku zdvihu a to v rozmezí 110 – 150 mm.
Contessa Spark má na řídítkách dálkový ovladač zvaný TwinLoc, tím se ovládá přední i zadní tlumič současně. Výrobce uvádí, že tento systém má tři polohy, ale u tohoto modelu najdete jen dvě (otevřeno a zavřeno). K odpružení zadní stavby je zvoleno odlišné řešení než u Geniuse a vzduchový zadní tlumič nemá již samostatně nastavitelné komory.
Já už jsem na podobném kole seděl a tak jsem věděl, co můžu očekávat, ale přítelkyně Jana nikoliv. Proto, ještě před seznámením s kolem, panovaly různé obavy. Atraktivní vzhled kola, který už při převozu na střeše auta u kolemjdoucích udělal dojem, tyto obavy zastínil. Ovšem nešlo přehlédnout sportovně vypadající sedlo. „Z toho bude bolet zadek, jsem zvyklá na svoje široké sedlo“, byla první reakce na sedlo. Po pár šlápnutích v Krkonoších, kdy Contessa Spark začala ochotně stoupat do tamních kopců, se většina obav rozplynula. A po pěti dnech se ukázalo, že pohodlné sedlo nemusí být jen gelové. Navíc i celková pozice jezdce je ergonomičtější, tak se neobjevilo bolení rukou po dlouhých jízdách. Velmi rychle se tak Contessa Spark stala velkým oblíbencem.
U Geniuse se nic špatného neočekávalo a ani se nic neobjevilo, ba naopak. Velmi příjemně překvapila funkčnost tlumičů při sjíždění červené sjezdovky z Medvědína do Špindlu. S lehkostí si Genius poradil s nerovnostmi v podobě malých koryt od horských potůčků. Zajímavé bylo pocitové zjištění, že Genius, ač o velikost větší, je lehčí než Contessa Spark. Po návratu domů jsem zapátral v katalogu a zjistil, že v řeči čísel je to o 0,3 kg ve prospěch Geniuse. Zajímavá byla i zkušenost s kotoučovými brzdami. První tři dny jsme neměli moc pěkné počasí. Déšť a mokré mraky tvořící všude přítomnou mlhu a teplota kolem 5 °C, byly na denním pořádku. Toto počasí ale mělo zvláštní vliv na brzdy. Ty při prvním zabrzdění vrzali. Poprvé mě to zaskočilo, ale během dne tento zvuk zmizel. Druhý den ráno, když se znovu ozval tento zvuk, měl jsem podezření na příčinu. Asi třikrát po sobě jsem prudce zabrzdil a hle, po třetím pokusu se zvuk už neozval. Stačilo brzdy zahřát a otravný zvuk zmizel. Během dne se však již otravný zvuk neozval. Další den opět chladné ráno a tak jsem rovnou na prvních metrech zahřál brzdy a opět zvuk přestal. Zbylé dny jsme měli tepleji a i sluníčko vykouklo, takže tento otravný zvuk se neozval ani při první zabrzdění.
Také jsme měli možnost otestovat sedlový nosič a brašnu od firmy ToPeak. Montáž nosiče je velmi jednoduchá pomocí rychloupínáku připevníte nosič na sedlovku. Součástí nosiče je i šikovná plastová přihrádka, kterou využijete pro nutné nářadí a náhradní duši. Nosič je vybaven kolejnicovým systém uchycení a tak lze upevnit různé brašny s tímto systémem. První nasazení se povede intuitivně asi málo komu. Není totiž hned jasné, kde pod brašnou kolejničky začínají a tak napoprvé spíše hádáte. Po pár nasazení ale již dostanete potřebný odhad a vše jde pak snadno a automaticky. Velkou nevýhodou tohoto nosiče je snadnost jeho uchycení. Jak snadno ho lze nainstalovat, tak snadno lze i ukrást, proto postrádám na rychloupínáku nějaký zámek.
Na nosič jsme dali brašnu MTX TrunkBag EX. Výhodou je odnímatelná vnitřní přepážka, kterou lze díky suchému zipu libovolně uspořádat. Nám se dovnitř vešly pláštěnky, fotoaparát (s větším objektivem), bunda, mapa, sušenky a jablka. K utahovacímu provázku a kapse na vrchu brašny nelze nic vytknout, ty jsme využívali hojně. Za to postranní síťované kapsy jsou spíš na ozdobu. Do kapsy lze dát jen velmi ploché věci jako klíče od zámků kol, menší mapu, papírové kapesníky nebo prázdnou igelitku. Přitom by stačilo, aby síťka byla pružnější. Brašna má při uchycení na nosič menší vůli, daň za jednoduchost upínání. Při jízdě po velkých nerovnostech se brašna začne v kolejnicovém systému klepat. Toto rachtání je intenzivnější a častější na kolech bez zadního odpružení. I přes nepříjemné zvuky nikdy brašna nevypadla z nosiče. Příjemným doplňkem je i standardně dodávaný ramenní popruch, což z brašny dělá ideální zavazadlo pro fototechniku.
